Fíky nás od malička fascinují. Zaprvé mají ze všech druhů ovoce to nejvtipnější jméno a za druhé nám připomínají dětství, kdy se přes železnou oponu propašovaly v obrovském množství spolu s datlemi, aby nám malým dětem ve velkém kazily zuby. Tenkrát šlo ovšem o fíky kandované, zatímco jde v tomto receptu o fíky čerstvé. 

Fíky jsou dědictvím dlouholeté arabské nadvlády na Pyrenejském poloostrově a jelikož je to opravdu dávno, co první arabský král zasadil první fíkovník, zdomácněl fík v mnoha, dnes již typicky španělských, jídlech. S oblibou se používá jako chuťový kontrast k pečeným masům či jako ingredience do nesčetných dezertů.

Zajímavé je, že české slovo fík se dá do španělštiny přeložit buď jako breva či jako higo, přičemž se ve španělštině nejedná o synonyma. Fíkovník totiž zpravidla každý rok plodí dvakrát, nejprve v červnu "breva", poté v srpnu "higo". Breva je zpravidla větší než higo, který je naproti tomu sladší. V českém překladu by tato věta zněla: fík je zpravidla větší než fík, který naproti tomu sladší. Jak bohatá je čeština (apropo možná se mýlíme a i čeština má pro fík dvě slova, když nám dejte vědět).

Tento recept je opravdovou fontánou chuti, protože obsahuje grilováním umocněnou sladkost fíku, kyselý ocet Jeréz a slaný jamón s tvrdým ovčím sýrem. Existuje navíc málo jídel, které by na talíři vypadaly tak svůdně jako právě fík s jamónem.